Staré obiloviny, nazývané také prastaré obiloviny nebo archaické obiloviny, se pěstují v různých částech světa, ale nejčastěji se vyskytují v následujících regionech:
Evropa:
- Středomoří: Špalda, ječmen, pšenice jednozrnka, žito
- Střední Evropa: Pohanka, proso
- Severní Evropa: Oves
Asie:
- Blízký východ: Červená čočka, cizrna
- Východní Asie: Rýže, proso
- Střední Asie: Amarant
Afrika:
- Severní Afrika: Teff, sorghum
- Východní Afrika: Proso
Amerika:
- Střední a Jižní Amerika: Amarant, quinoa
Severní Amerika: Divoká rýže
Kromě těchto regionů se staré obiloviny pěstují i v dalších částech světa, a to v závislosti na klimatu a půdních podmínkách. Důležitou roli hraje i kulturní tradice a stravovací návyky.
Je důležité poznamenat, že ne všechny druhy starých obilovin se pěstují v komerčním měřítku. Některé z nich se pěstují pouze v malém měřítku pro lokální spotřebu, a to buď kvůli nízké poptávce, nebo kvůli náročným pěstitelským podmínkám.
Pěstování starých obilovin má mnoho benefitů. Jsou odolnější vůči škůdcům a chorobám než moderní obiloviny, vyžadují méně hnojiv a pesticidů a jsou lépe přizpůsobeny specifickým klimatickým podmínkám. Navíc jsou staré obiloviny nutričně bohaté a obsahují mnoho důležitých vitamínů, minerálů a antioxidantů.
Zájem o pěstování a konzumaci starých obilovin v posledních letech roste. Důvodem je rostoucí zájem o zdravé stravování a udržitelné zemědělství. Staré obiloviny tak představují cennou alternativu k moderním obilovinám a mohou hrát důležitou roli v budoucnosti potravinové bezpečnosti.