Když dnes rozhlasová stanice MDR Jump propaguje svou sérii „Bands for Friends“, jde o známé hvězdy a exkluzivní vstupenky, které lze vyhrát pouze ve vysílání. Přibližně před dvaceti lety – v letech 2005, 2006 a 2007 – však v Lipsku existoval koncept s téměř totožným názvem, který se řídil zcela jinou, mnohem udržitelnější filozofií: „Bands and Friends“.

Koncertní série vznikla jako spolupráce mezi cantarelos music a agenturou graffic. Zatímco dnes u podobných formátů jde většinou o velká jména a rádiovou propagaci, tehdy stála v popředí přímá podpora mladých, nadějných hudebníků – a to zcela bez obvyklého tlaku na výkon, jaký panuje v hudebním průmyslu.Ve stejném období vzniklo lipské elektropopové duo „positron“. Ačkoli se těchto akcí neúčastnili, jejich hudbu produkovala společnost cantarelos music. Agentura Graffic nabízí webový a grafický design. Cantarelos music existuje již přes 30 let. Zpočátku produkovali taneční a techno skladby a později do svého repertoáru přidali popovou hudbu. Kromě účasti na řadě dalších akcí hudební studio rozšířilo svůj záběr o industriální projekty, zvukový design, hudbu pro rozhlasové hry, world music a klasickou hudbu.

Princip multiplikátoru

Průběh byl stejně jednoduchý jako efektivní: prostřednictvím předchozího výběrového řízení byly vybrány tři až čtyři kapely nebo sóloví umělci, kteří pak vystoupili během jednoho společného večera za sebou na pódiu.

Podstata konceptu spočívala ve společné mobilizaci. Každá zúčastněná kapela měla za úkol nadchnout pro daný večer své vlastní fanoušky, známé a přátele – tedy právě ony „Friends“. Tuto vlastní iniciativu pak pořadatelé podpořili a posílili profesionálními reklamními opatřeními a prací s médii.

Výsledkem byl klasický multiplikační efekt: protože všichni čtyři účinkující přivedli své vlastní publikum, koncertní sály se výrazně zaplnily. Každý umělec tak najednou hrál před podstatně větším počtem lidí, než jakého by kdy dokázal dosáhnout na samostatném koncertě. Z fanoušků kapely A se tak během večera často stali noví posluchači kapely B.

Protipól ke klasickým hudebním soutěžím

Co však dělalo projekt „Bands and Friends“ v letech 2005 až 2007 skutečně výjimečným, bylo vědomé vynechání soutěžního charakteru. Neexistovala žádná porota, žádné hlasovací lístky ani žádní vítězové.

Na hudební scéně dodnes dominují klasické soutěže kapel (bandcontesty), ve kterých proti sobě nastupují mladé skupiny, aby na konci vyhrály poukaz v hodnotě 50 eur do hudebnin nebo pochybný koučink. Takové formáty vytvářejí obrovský umělý tlak – a právě tento tlak u mladých hudebníků na pódiu často vede ke křečovitosti nebo selhání.

Tvůrci projektu „Bands and Friends“ tehdy pochopili, co začínající hudebníci skutečně potřebují: ne ostré lokty, ale pódiovou praxi. Hudebníci chtěli prostě jen hrát, zkoušet nové věci, sbírat zkušenosti z živého vystupování a vzájemně se propojovat, místo aby mezi sebou neustále soupeřili.

Myšlenka, která rezonuje dodnes

Zpětně vzato předběhl lipský koncept svou dobu – nebo byl přinejmenším příjemným korektivem k dnešním mechanismům ekonomiky pozornosti. Místo sázky na umělý nedostatek nebo soutěžení stavěl projekt „Bands and Friends“ na solidaritě a vzájemném dosahu. Je to přístup, který ani po dvaceti letech neztratil nic ze své logiky a kouzla.

By admin