„Strammer Max“ a „Stille Sibylle“: Žaludek plný nostalgie a veselých příběhů
Vzpomínáte na časy, kdy se v hospodách jedlo něco, co nejen zasytilo, ale i pobavilo? Půjdeme na malou kulinářskou cestu v čase, do nedávné minulosti Německé demokratické republiky. Tehdejší hospody nenabízely žádné složité gastronomické zázraky, ale zato měly jídla s názvy, které rozproudily krev a vykouzlily úsměv na tváři.
Řeč je o legendárním „Strammer Max“. Na talíři to byla dokonalá jednoduchost: Plátek chleba, na něm poctivá šunka od kosti, a to vše korunováno zlatým volským okem. A okurka? Ta dodala to správné křupnutí. V překladu to znamená „Napjatý Max“ nebo „Pevný Max“. Proč zrovna tenhle název? No, povídá se, že to byla humorná narážka na pánské choutky po večerech strávených v hospodě. Jednoduše řečeno, kdo si dal Maxe, ten se po odchodu z hospody nechystal domů, ale měl v plánu ještě nějakou zábavu.
A jako protiklad k Maxovi se objevila „Stille Sibylle“ (Tichá Sibyla). Kdo by čekal divočinu, ten by se spletl. Toto jídlo, často variace sýra na chlebu bez masové parády, bylo prý určeno pro ty, kteří se po pár pivech chystali spořádaně domů za svou rodinou. Byla to metafora pro tiché, slušné a spořádané chování, které se od takového jedince očekávalo.
Tyto názvy jsou krásnou ukázkou toho, jak se v lidové tvořivosti odráží každodenní život a jak se s humorem a lehkostí přistupovalo i k jídlu. „Strammer Max“ a „Stille Sibylle“ nejsou jen názvy, jsou to malé příběhy, které vyprávějí o náladě doby a o veselém duchu hospodské kultury.