Pod pojmem Karpatenfolklore dosud vyšla dvě alba s názvy Sonnenwind a Kosmische Ordnung. Ještě na podzim roku 2026 má vyjít třetí album. Konceptem je směs folklóru a world music, při níž se využívá široká škála nejrůznějších nástrojů. Celkově jde o pohodovou hudbu k poslechovému užití a relaxaci. Zvláštním místem pro její využití je například gastronomie. Produkční tým v této oblasti dokonce provedl studie a vyhodnotil zkušenosti přímo z provozu. Jemná, instrumentální hudba působí velmi pozitivně na atmosféru i na pracovní podmínky. Obsluha uvádí, že instrumentální skladby nejsou tak rušivé a neprovádí odpoutávání pozornosti jako například rádio. Zejména při kontaktu se zákazníky je zde patrný výrazně pozitivní efekt. Lidé v restauraci nestojí o agresivní rotaci hitů z žebříčků, kde se každých 15 minut opakují samé negativní zprávy, které jen kazí náladu.
Podařilo se nám položit několik otázek producentovi Denizi Roskiewiczovi.
Otázka: Je už známý termín vydání?
Roskiewicz: Bohužel přesný termín zatím nemáme, protože jsme uprostřed práce. Ještě je příliš brzy cokoli pevně stanovovat. Co víme jistě, je, že to dokončíme v tomto roce. Paralelně pracujeme ještě na dalších projektech a také na výstavě starých elektronických hudebních nástrojů a přístrojů.
Otázka: V jaké fázi se album nachází?
Roskiewicz: Za poslední dva roky jsme dali dohromady kolem 40 nových nápadů a konceptů skladeb. Na nich jsme pracovali v uplynulých dvou měsících – dopracovávali jsme písně, hledali aranžmá a snažili se vytvořit celkový zvuk. Některé nápady už vypadly, protože jsme v nich neviděli potenciál pro vznik důstojné skladby. Místo toho ale nedávno spontánně vznikly nové věci, které už jsou téměř hotové. V současnosti máme hrubě dokončených kolem 15 skladeb. Chybí jim finální úpravy a pár změn v instrumentaci.
Otázka: Přinese album po stylistické stránce něco nového a jak bude znět?
Roskiewicz: Zásadně se nechceme od našeho zvuku příliš vzdálit. Proto jsme se ve studiu vymezili na několik konkrétních nástrojů, které se vrací opakovaně. V současnosti máme skladby pro každou náladu – od smutně epických až po veselé a hravé. Skladba Karpatenstern z prvního alba byla kompozicí z roku 1996 a původně byla nahraná v tanečním aranžmá, jak bývalo tehdy u známých dance tracků zvykem – s panovou flétnou a v indiánském stylu. Nakonec ale jako balada zněla lépe v folklórním aranžmá. To se může stát i u chystaného alba, že některou skladbu kompletně přebudujeme. Zásadně ale zůstaneme věrní svému zvuku. Po technické stránce se ještě uvidí podle detailů. Pracujeme v různých studiových prostředích – jednak s digitálním mixážním pultem, jednak se starým analogovým pultem. Pro perkusivní prvky rádi využíváme vlastní vyrobené bicí nástroje, které nahráváme ve velkém slavnostním sále, abychom už při samotném nahrávání zachytili přirozenou akustiku prostoru.
Otázka: Má už album svůj název?
Roskiewicz: Ne, ten jsme zatím nenašli. To přijde spíše až ke konci produkce, až budeme navrhovat obal.
Otázka: Kde a jak bude album vydáno?
Roskiewicz: Dosud jsme alba nabízeli digitálně a na CD. Digitálně však výhradně na platformě Bandcamp. To funguje velmi dobře, ale nezasáhne to tak široké publikum. Aktuálně přemýšlíme o nových řešeních a zvažujeme, zda populární streamovací služby přinesou výhodu, nebo zda tam člověk zapadne v záplavě skladeb vytvořených umělou inteligencí.
Otázka: Jak se obecně díváš na marketing, když se to dnes týká všech směrů?
Roskiewicz: To je těžké téma, ale to bylo vždycky. V 90. letech si člověk nechal lisovat pár stovek CD, ale s distribucí to bylo složité. V principu je to stejné jako dnes. Pro umělce je dnes technicky snazší oslovit vnější svět. Bohužel je to stejně dostupné i pro „neumělce“ a pochybné aktéry. Velkým problémem jsou algoritmy, které slouží poskytovateli, ale až příliš často dodávají špatné výsledky. Posluchač už nemá možnost cíleně hledat nebo se nechat inspirovat náhodou. Dostává jen doporučení podle svých vzorců. Je to jako dřív v obchodě s deskami, kde jste se buď sami přebírali v krabicích, nebo se vás prodavač zeptal, co chcete, a vytáhl pět desek ze své krabice. Kvůli tomu spousta dobrého materiálu propadne, protože dnes se všechno točí jen kolem kliků a rychlé pozornosti.
Otázka: Bude možné vaši hudbu zažít i živě? Roskiewicz: Tuhle otázku si sami klademe opakovaně. Je potřeba vzít v úvahu aranžmá. Je tam zastoupeno vše – od jednoduchých skladeb se třemi sólovými nástroji až po orchestr pro valčíky a klasiku. Místy se k tomu přidávají i moderní elektronické zvuky. To by byla obrovská technická náročnost. Při dnešních produkčních nákladech by to byla pro všechny zúčastněné obrovská výzva. Co se týče této i předchozí otázky, je třeba vzít v úvahu několik bodů, které člověk vidí až s odpovídajícími zkušenostmi. Naše zkušenosti sahají zhruba 30 let zpátky. Tehdy člověk často naivně a se zatmappingem realizoval věci, které nakonec nebyly tak úspěšné, případně to odpovídalo věku. Když se dnes podíváte, jak mladí umělci nebo pořadatelé z idealismu něco rozjíždějí, je to sice chvályhodné, ale člověk má pocit, že za 30 let nepřibyly žádné nové poznatky. Stejné chyby, stejné naivní představy. Pokrok a vývoj by vypadaly jinak.
Otázka: Proč tomu tak je?
Roskiewicz: To se navzájem živí. Všechno, co není profesionální, sklouzává k idealismu. Pokud pak nefunguje skupinová chemie, často to končí hádkou. Profesionálové přistupují k věcem jinak, což idealista nikdy nepochopí. Ať už jde o mladé pořadatele nebo umělce, když se podíváte, co dělají, vidíte, že z toho nic nebude. Často je to směs přemíry snahy, špatného obsazení, ega a možností, co se pak mezi sebou tak divně střetává, až nastane stagnace. Když se ale ohlédnete zpět, nejlepší výsledky jsou vždy tam, kde někdo působil sám nebo kde jeden určoval směr. Více lidí znamená více problémů. Je to tak jednoduché. V oblasti akcí to stagnuje už déle, a to ve všech velikostech – od vesnických slavností po velké festivaly se to ekonomicky dře. K tomu se přidává, že v regionech je čím dál více aktérů, kteří si myslí, že mohou na trh vrhnout další „Ballermann party“ (pokleslou zábavu). Nakonec se to navzájem vyruší, protože nabídka je příliš velká, příliš podobná a všechno je tak nějak vyčerpané. Na každém regionálním plakátu stojí „skákací hrad“. Je to vzájemná reakce stoupajícího odmítání této tvrdohlavé, neměnné rutiny a kolektivního odmítání cokoli změnit, spojená s dopady technické společnosti přebytku.
Otázka: Kam to povede?
Roskiewicz: K přetížení a restartu. To je princip, který funguje i v přírodě, jen s tím rozdílem, že člověk má ego a některým se to nebude líbit. Prostě jsme ve stavu, kdy na mnoha pozicích, ať už v komerční nebo volnočasové sféře, působí nevhodní lidé, kteří sledují spíše své ego než samotnou věc. To znamená, že přijímaná rozhodnutí slouží spíše jejich vlastním zájmům než zájmům cílové skupiny. Na druhé straně čtete už jen o „Ballermannu“, párty 90. let, šlágrech. To vše je ale výrazně hlasitější a agresivnější než před 10 lety. V vědě se tomu říká eskapismus, tedy únik od reality. Lidé bojují proti stresu stresem.
Vezměme si mladé kapely. Většina z nich patří do škatulky „metal“. Sní o rock’n’rollovém životě a úspěchu. Chovají se v zákulisí jako výtržníci, protože je to cool, a na pultě/podiu podléhají tlaku hlásat určité ideologie, které k rock’n’rollu vůbec nepatří. Títo mladí muzikanti sní o svobodě a úspěchu, ale pohybují se v úzkém rámci pravidel jen proto, aby dostali hraní. A to má následky, protože dobří muzikanti se právě z těchto míst stahují. Příčiny nelze připsat jednomu bodu. Podíl na tom mají všichni zúčastnění, včetně samotných muzikantů. V kategorii začínajících kapel najdete, jak jsem říkal, převážně metal a podobně. To je přesně ten hudební žánr, který nedovoluje vůbec žádnou kreativitu. Statisticky vzato to zní všechno stejně. To samé platí pro depresivní ubrečený pop, dříve známý jako „singer/songwriter“. Je to podvědomé přizpůsobování se mainstreamu, ale s neustálým opakováním: „Děláme to kvůli hudbě, ne kvůli penězům nebo úspěchu.“ To je jednoduše lež.
Otázka: Poslední otázka: Do jaké míry se to všechno dotýká projektu Karpatenfolklore?
Roskiewicz: Vůbec. Ale člověk samozřejmě pozoruje, co se na trhu děje. Nejsme na jiné planetě. Neustále přicházejí nové kontakty a projekty s ostatními. Člověk prostě musí důsledně zvažovat, do čeho jde. A věci by měl pro sebe vyhodnocovat do hloubky. Povrchnost není dobrý rádce. Kdo se považuje za umělce a věří, že je kreativní, ale zároveň sází výhradně na skákací hrad, je všechno možné, jen ne umělec a už vůbec ne kreativní.
Otázka: Vedle folklóru a world music existují i jiné styly. Je v tomto směru něco nového?
Roskiewicz: Přesně tak. Elektronická hudba hraje také velkou roli, stejně jako popová hudba a sound design. Před folklórním albem jsme vytvořili několik samplovacích balíčků, které obsahují především perkuse. Sousedí s nimi i zvuky, které používáme pro folklór. Všechno jsme si sami vyrobili a nasamplovali. Náš park analogových strojů je momentálně na výstavě, což trochu komplikuje jejich využití. Měli jsme plán na čistě analogovou vintage produkci, ale nejprve musíme dokončit pár remixů pro jiný projekt.
Mnoho díků za spontánní rozhovor!